Trojice titulů, která se včera Bratislavy při příležitosti tamního dostihového galavečera stěhovala do České republiky,  znamená v pohled na východ od hranic pro české stáje závazek především z hlediska budoucích klasik. Zatímco v případě Kalypsa of Gracie  bude potvrzení titulu Koně roku v kategorii nesmírně složité obhájit, dosavadní slovenská převaha Dunmonie (na snímku) dává v souvislosti s klasickými vyhlídkami  velké naděje. 

Plný dojmů z kategoie nezapomenutelných se vrátil z Japan Cupu žokej Filip Minařík, který si v Japonsku splnil jeden z životních profesních snů. Největší japonský dostih je totiž něco, o čem může snít turfman nejenom v zemích východní Evropy, ale třeba i v Británii. A pro Minaříka se nyní tento sen stal skutečností. „A nejlepší na tom j, že se mi to splnilo přímo ze sedla,“ pochvaluje si po návratu do Německa.

S jedním třetí místem a částečnou spokojeností se vrátil trenér  Josef Váňa z italského Grosseta.  Spokojenost měl samozřejmě na svědomí především Katchaba, který se po závodní pauze vrátil v solidní formě. Naopak od  Enzia Váňa čekal něco navíc, předpokládá však, že jeho svěřenci v Grossetu neřekli letos poslední slovo…

Poslední místo Honzika Chipery v jeho posledním letošním startu uzavřelo sezónu koně, který na jaře signalizoval, že by se mohl stát regionální superhvězdou, nakonec ale naděje do něj vkládané nepotvrdil.  I tak se ale pevně zařadil mezi tuzemskou špičku, posledním místem v nijak oslnivě obeslaných francouzských „listed“ však svou pozici mírně devalvoval.

Žokej Václav Janáček před dvěma měsíci vypadal v pozici španělského šampiona pro letošní rok neotřesitelně. Dnes v šampionátu sice vede, ale jeho náskok už zdaleka není takový. Naštěstí se neúspěšnější jezdec španělské scény posledních let vrátil do vítězné formy, a zdá se, že třetí španělský titul má na dosah. Sám ale cítí,  že mu jeho zisk dá více práce, než se původně domníval. A také odříkání. Proč?

Velkokarlovická tréninková centrála se s rokem 2014 rozloučila na vítězné notě. Svěřenec Františka Holčáka Basso uzavřel vítězný italský hattrick a pod taktovkou Dirka Fuhrmanna společně dirigovali v Grossetu dostih, který leccos vypovídal o benevolentním přístupu traťových komisařů na jihu Evropy.  Ani složité podmínky ale další české vítězství z Itálie  nezastavily…

Smůla žokeje Josefa Bartoše v letošním roce  bohužel nekončí.   Po dvou známých pardubických pádech dnes na mítinku v Grossetu po pádu v prvním dostihu mítink nedokončil pro problémy s lýtkovým svalem,  nadějná je však skutečnost, že dnešní zranění se jeví podstatně menšího rozsahu než v minulém případě. Pád měl  v Grossetu také Jan Kratochvíl.

Bez peněz, ale se střídavou spokojeností se vrátil trenér Václav Luka ze zatím posledního ataku svých svěřenců na francouzské území. Zatímco výsledek i výkon Intikhabky  těžko hledat pozitiva, návrat Myrona na dostihovou dráhu hodnotí trenér poměrně kladně…

Dvojice koní, která měla směřovat o víkendu na závodiště v Budapešti, zůstala doma. Nebylo to však proto, že by se trenér Pavel Tůma v zemi našich bývalých sousedů nedoptal na cestu,  do Maďarska nakonec nejel plánovitě. Přednost by mělo pro jeho svěřence dostat zakončení sezóny v Itálii, by%t ani ta není v posledních dnech příliš slunná…

Otec a syn – Josefové Váňové – se z Grosseta sice vrátili bez vítězství, o jednom primátu ale starší z nich v souvislosti s tamními starty přece jenom mluvil: „Briansk?  S tím jsme se mordovali už dost dlouho, abych mohl říct, že to byl nejhorší kůň, jakého jsem snad kdy trénoval.“  „Nešlo to s ním, marná práce,“ posteskl si i Josef Váňa mladší. „Už jsme přestali věřit, že to k něčemu bude, a tak nakonec už nyní v Itálii zůstal…“