Vrcholem nadcházejícího víkendu bude 31. ročník Slovenského derby s maximálním možným počtem 14 účastníků. Pojďme se podívat na několik zajímavostí z historie slovenského vrcholu sezony, kterého se každoročně účastní vysoký počet koní připravovaný v České republice. Letos bude rozložení sil mezi domácími a hosty zpoza řeky Moravy 7:7.
Máme před sebou druhou kvalifikaci na Velkou pardubickou. Téměř po třiceti letech se nepoběží na obvyklé distanci 5800 metrů a dotace výrazně převyšuje její tři sestry, ve hře bude jeden milion korun. Srdce tuzemských majitelů může zaplesat, nabízí se možnost zajímavého výdělku jinde než v samotné Velké pardubické.
Po letech jsem vyrazil na dostihy do Paříže. Moje někdejší vzpomínka mi stále zůstávala v hlavě. Když jsem se převlékal s kamarádem, neb jsem dostal pozvánku do VIP, v Buloňském lesíku do obleku a byli jsme pouze ve slipech, zastavila poblíž policie s dovětkem a úšklebkem: „Že se nestydíte, pánové. Za bílého dne!“
Znali jsme se 46 let, ale většinu té doby, která ovšem uběhla tak rychle jako speedující kůň, jsme si vykali. Až mi jednou, jako člověk o tři roky starší než já, nabídl tykání. Určitě to bylo dlouho potom, co se dvacáté století nenápadně, skoro jako kdyby se nechumelilo, přehouplo do jedenadvacátého. Já jsem ale měl už při našem následujícím setkání pocit, že si tykáme odjakživa.
Moc velkou radost v posledních dnech mi udělaly výsledky prvních klasických dostihů ve Velké Británii. Jsem velký fanoušek Oisina Murphyho i Frankieho Dettoriho a to, že oba vyhráli po jednom klasickém dostihu, je pro mě osobně skvělá zpráva. Zvlášť Frankieho příběh tady stojí za velkou pozornost, když se dlouho zdálo, že by si rád sehnal rito na startu Kentucky Derby a anglické klasiky vynechá, nakonec ale angažmá v Americe nezískal a mohl se v rámci rozlučkové sezóny ukázat v Newmarketu.
Nebyl tím, kdo by vyhrával velké dostihy, přesto svým vztahem ke koním a přirozeným umem ovlivnil spoustu lidí. Připomeňte si ve vzpomínkách rodiny, přátel a spolupracovníků výjimečného člověka a trenéra Zdeňka Bezstarostu, který nás opustil před 16 lety...
Také třetí den vás na závodišti v Punchestownu hned za branou přivítá ryčný dixieland stejně jako předchozích dnech, doplněný o několik tanečníků na chůdách a tanečnic v kostýmech. Většina návštěvníků okamžitě zastaví u stánků s programy, které vyjdou na 4 eura, z našeho pohledu stokorunu. Návštěvník dostává plnobarevnou tiskovinu o rozsahu více než 70 stran. U každého dostihu nechybí dresy jednotlivých účastníků, zvýrazněn je majitel a u hlavních dostihů jsou i fotky žokejů.
Druhý den Festivalu v Punchestownu se oděl do prosluněného hávu. Úterní šeď byla zapomenuta a na návštěvnosti se to projevilo. Včera volně průchodné cesty se ucpávaly, a také před stánky bookmakerů bylo mnohem více živo, než o den dříve. Přemítat nad tím, jak se dostat na tribunu jste stejně nemuseli, volných míst bylo i tak dost. Ani velké fronty před stánky s občerstvením se netvořily.
Nejvýznamnější irský překážkový mítink se koná v samém závěru sezony, v jejích posledních pěti dnech. Na rozdíl od prestižnějšího Festivalu v Cheltenhamu je o den delší, trvá od úterý do soboty a každý den nabízí osm klání, zatímco v Prestbury parku je na programu o jedno klání každý den méně.
