Za obhajobou loňského triumfu z Velké pardubické přijede žokej Jan Faltejsek z místa 1800 kilometrů vzdáleného. Blízko pobřeží Atlantiku tam totiž působí u francouzského trenéra Guillama Macaira, momentálně nejúspěšnějšího školitele dostihových koní ve Francii.  Český žokej se  v tamním působišti propracoval mezi elitní francouzskou jezdeckou desítku na skocích, a tak do letošní Velké přijede Faltejsek v roli žokeje ostříleného úspěchy v zemi dostihově nepoměrně vyspělejší, než je Česko.  Protože ale samozřejmě zůstává Čechem,  na letošní Velkou se těší a do Pardubic se přijede prát o obhajobu loňského triumfu…

Trojici koní do Velké pardubické v letošním roce veze irský trenér Enda Bolger.  Muž, který s Risk of Thunderem dokázal v Pardubicích „urvat“ druhé místo, ale na vítěznou bránu bušil v minulosti marně. Nyní  by svou bilanci rád  s Freneys Well, Zest for Life a Mount Sionem  změnil, a proto své koně poslal Evropou k východu. „S čím budu v neděli spokojen? Když budeme první, druzí a třetí,“ říká proslulý irský trenér  před pardubickým mítinkem, samozřejmě ovšem s velkou humornou nadsázkou.

Se startovním číslem jedna jde do letošní Velké pardubické klisna Cantridara (na snímku vpravo), která se kvalifikovala na poslední možnou příležitost a vedl ji tehdy Dušan Andrés. Ten měl ale ve Velké dohodnuto jiné angažmá, a tak jej pro  český dostih dostihů zastupuje mladík z britských ostrovů Freddie Mitchell. Jeho britské a irské statistiky hovoří za posledních pět let o osmnácti startech a dvou vítězstvích, čímž nesplňuje kvalifikační podmínky jezdců pro účast ve Velké pardubické. Na doporučení výboru České asociace steeplechase byla ale Mitchellovi Radou Jockey Clubu ČR  pro ježdění ve Velké udělena výjimka. Důvod? Podle výkladu vedení ČASCH  nejsou lidi… lépe řečeno jezdci…

Stav pardubické dráhy, to je otázka, která před Velkou pardubickou přichází na přetřes pravidelně. Její naléhavost zdůraznila především předloňská zkušenost a situace, kdy bylo závodiště ponecháno bez velké péče a dostih zachraňoval prakticky až „Svatý Petr“ dešťovými přívaly v pravý čas.  Zatímco v roce 2011 se před Velkou často hovořilo o tom,  že pořadatelé dráhu nechali dojít do nejhoršího stavu a poslední desítky let, nyní se zdá, že podobné nebezpečí  nehrozí.

VIZITKY STARTUJÍCÍCH VE VELKÉ PARDUBICKÉ

AL JAZ – patří k objevům letošní sezóny, zařadil se mezi širší špičku našich nejlepších krosařů. Už loni v Pardubicích na závěr roku vyhrál dostih IV. kategorie a letošní sezónu zahájil vítězstvím o kategorii výše. Potom sice dva dostihy nedokončil, ale koncem července opět zvítězil ve III. kategorii před Thalliem a Brokerem. A zářijové kvalifikaci pak byl druhý za Silver Regentem, když za sebou nechal Moulu, Speranzu a další.

Mnozí si možná ještě vzpomenou na to, jak Josef Váňa před časem vyprávěl o jednom svém nočním snu. Zdálo se mu, že přijíždí jako první do cíle Velké pardubické v sedle bílého koně. K tomu, aby se tento jeho sen proměnil ve skutečnost, chybělo osminásobnému vítězi našeho nejslavnějšího dostihu v roce 2002 devatenáct délek. Váňa tehdy vedl sedmiletého bělouše Kedona a sto dvanáctý ročník dokončil v jeho sedle na třetím místě – za Maskulem a dalším svým svěřencem Decent Fellowem.
Prvenství bílých koní ve Velké pardubické, která se běhá od roku 1874 a má za sebou 122 ročníků nebylo mnoho. Dokonce se dá říct, že vítězství koně této barvy je vlastně pozoruhodná událost sama o sobě. Bylo jich totiž dosud pouze šest.  Navíc se o ně zasloužili jenom čtyři koně. Dvěma z nich se totiž podařilo zdolat všechny své soupeře dvakrát. A to dokonce ve dvou letech po sobě.

Po pěti letech, která z hlediska angažmá ve Velké  pardubické strávil v sedle Sixteen, si Josef Bartoš letos poprvé sedne  ve vrcholné události české překážkové sezóny na jiného koně. Tím nebude nikdo jiný než Trezor. V loňském ročníku se dlouho zdálo, že právě on by mohl být jediným reálným soupeřem suverénní Orphee des Blins, ale nakonec i jeho její tempo udolalo.  Letos s Josefem Bartošem v sedle bude  Tiumenův  mladší následovník mít za úkol zkusit něco, co na favorizovanou klisnu (a všechny ostatní soupeře) bude platit. 

Osmiletý  Kasim, svěřenec Přemka Kejzlara,  ve hře o letošní Velkou  dokončil na čtvrtém místě v třetí kvalifikaci, na kontě má ale také překvapivý triumf z červencové Lysé nad Labem. Jeho nedělní jezdec Marcel Novák (na snímku) by se jistě nezlobil, kdyby tři měsíce poté, co společně vypálili rybník favoritům v Lysé,  uskutečnili něco podobného také ve vrcholné události české sezóny. Jenže  triumf v Pardubicích, to je něco jiného, uvědomuje si loni druhý muž překážkového šampionátu.

Velká pardubická zná řadu jezdců, kterým osud nedopřál ji vyhrát, ačkoli by si alespoň jedno prvenství, jeden zápis do listiny jejích vítězů více než zasloužili. Nejen pro své jezdecké umění, o němž přesvědčovali odborníky i diváky po celá dlouhá léta, ale také pro svůj hluboký vztah k našemu nejpopulárnějšímu dostihu. Ten se stal trvalou součástí jejich pozoruhodné osobnosti.  

Jedním z nejbáječnějších a bohužel „nezvítězivších vítězů“ Velké pardubické zůstal Kamil Kuchovský. V roce 1981, kdy v ní měl jako náš přední překážkový jezdec ve svých jedenačtyřiceti za sebou jedenáct startů bez vítězství, na otázku, jak tuto skutečnost nese, odpověděl: 

„Ono je samozřejmě krásné vyhrávat. A vyhrát Velkou pardubickou, to už je doopravdy něco. Ale přitom to není to hlavní. Nejdůležitější je být u toho, porvat se, bojovat, sportovat. A pak si myslím, že vítězství ještě nemusí být znakem mistrovství. Ne ovšem, že bych Velkou nechtěl vyhrát, byla a je to moje dávná touha…“ 

Šestiletý valach Tropic de Brion je na startovní listině Velké pardubické záhadou možná pro všechny. A to včetně trenéra Pavla Vítka, který koně v přípravě v posledních necelých třech měsících vede v přípravě. Start koně ve francouzském majetku, který je aktuálně chystán  v České republice, je tak trochu experimentem i pro svůj realizační tým, a příjezd  jezdce, jehož  jméno není na českých drahách známé, dává  ataku Tropic de Briona příchuť záhady. A ani slova trenéra Pavla Vítka ji příliš neodhalují…