Jak se to stalo?  Tuhle otázku dnes řeší management stáje Godolphin, která se po  dlouhých letech ocitla v negativních  paprscích přízně světového tisku.    V rámci kampaně samozřejmě   znovu vyplavaly na povrch i skutečnosti,   na které pomalu sedla prach. Například loňský de facto vyhazov Frankieho Dettoriho poté,  co charismatický jezdec byl ve Francii  pozitivní při dopingové kontrole, nebo skutečnost, že trenér Al  Zarooni už měl loni  problém už poté, co dva z jeho koní  byli léčeni nepovolenými prostředky na tlumení bolesti.

Jelikož mi od víkendu nejde internet, neměl jsem možnost si dostihy znovu prohlédnout, a tak bude mé hodnocení  asi o něco kratší. O víkendu jsem moc šancových koní nejezdil, ale věřím, že tuhle neděli, to bude lepší.

Britská dostihová scéna  prožila den v šoku.  Způsobily jej anabolické steroidy. Konkrétně  stanozolol a ethylestaron.   Jejich pozůstatky se totiž nacházely v organismech koní v newmarkestkých stájích trenéra Al  Zarooniho.  Trenér na sebe vzal veškerou odpovědnost a čeká se, že v průběhu středy bude oznámen další postup dostihových autorit. Až  do okamžiku, kdy bude jejich šetření  uzavřeno a vysloven jejich závěr, nehodlá událost komentovat oficiálně nikdo, kdo je napojený na stáj Godolphin.

První letošní dostihy se podle mého mínění povedly.

Síla anonymu funguje

Když jsem pro noviny 5 plus 2 dny dělal vánoční rozhovor s Tomášem Váňou v Lysé (a také s Helenou Blažkovou) svěřil se mi, že na něj a jeho práci chodí anonymy. Jsem od povahy důvěřivý, a tak jsem mu poradil, aby se nějaké anonymy vykašlal, protože ty přece nemohou nikoho ovlivnit. Že mi tehdy pusa neupadla!

Nedávno jsem se stal svědkem další diskuze o tom, jak  nevyužitý je u nás sázkařský potenciál v dostihovém sportu a jak nám díky tomu utíkají miliony „do kanálu“.   Zaujatí diskutéři se trumfovali velkými částkami a jednoduchostí řešení,  kterými k nim lze dospět.  Musím přiznat, že mýtus o tom, jak  v dostihových sázkách u nás leží zlatá žíla, mne nepřestává fascinovat.  Především tím, jak se stále  dokola vrací s umíněností nerozbitného  kolovrátku…

Vlastně je vše v pořádku, lidové moudro o březnu, v jehož průběhu vlezem za kamna,  dnes nabývá na významu.   Všichni ti, koho zpoza kamen neženou povinnosti, jsou na tom toho času nejlíp. A ti ostatní?  Březen jako závěrečná fáze příprav na dostihovou sezónu v letošním roce v Evropě (nejenom té východní)    mnoho radosti nedělá. V Británii se místo sledování  vypjatých dostihových soubojů na závodištích koulují,  ve Francii  sledují trsy trávy div ne lupou, a u nás stále častěji a nervózněji bloudíme na meteorologické stránky internetových zpravodajství, abychom se dověděli stále totéž.  Čeká nás zima, zima a zase zima. 

Organizace, honosící se v názvu jednou z nejohavnějších představitelných zkratek, včera prošla   personálním zemětřesením. Snahu o radikální změnu ve vedení ČSCHPMDK  skupina majitelů dostihových koní  nezastírala již dlouhé měsíce,  a nyní tedy legitimně spatřila světlo světa.   Na  internetových stránkách této organizace si sice zatím  o novém vedení nic nepřečtete,  už minulé vedení ale informovalo  prostřednictvím svého serveru o záměru nových „útočníků“ do dostihového sportu  a chovu v letošním roce předisponovat až čtyři miliony korun.

Vždycky  jsem bral jezdeckou veřejnost ze svého pohledu jako  takový divnosvět, kterému jsem pramálo rozuměl a on pramálo rozuměl mně. V dobách dávno minulého působení v předbleskovém deníku Sport  jsem sice měl mnohokrát tu čest přibližovat jezdecká zápolení čtenářstvu, činil jsem tak ale spíš se skřípěním zbylého chrupu než s pocitem určité radosti a zadostiučinění, kterým mě – světe div se – naplňovalo dostihové zpravodajství.   V sobotu večer jsem však svým způsobem provedl myšlenkový veletoč.  Proč?

Přípravy nové sezóny jsou v plném proudu a horečný ruch je cítit i v různých zákulisních prostorách.  Všichni tuší, že situace  ve společnosti není nejrůžovější, a dostihový sport jako by tento stav odrážel lépe než lakmusový papírek. A protože je evidentní, že peníze jsou až na prvním místě,  otázky  typu  „kde se na to vezme“ jsou na místě více  než jindy.