21. kapitola:
PRINC NIKOLAS A NEŠŤASTNÍK KLEÓN (3. část)
V Chuchli po čtrnácti měsících
Jenže rok 1980 trenérovo očekávání zklamal. Ani ne tak proto, že v dalším ročníku Velké květnové ceny doběhl „playboy Niki“ o hlavu až druhý za dalším Františkovým svěřencem Century Chiefem, jiným napajedelským odchovancem a reprezentantem, který ovšem jako syn nezapomenutelné klisny Century hájil barvy časopisu Mladý svět. Nýbrž proto, že potom téměř celou sezónu promarodil. Nikolas nebyl skutečně ani zdaleka ze železa. Už výkon ve Velké květnové byl evidentně poznamenán zdravotními potížemi. V této sezóně se pak na dráze objevil pouze jednou. A to v NDR ve Freundschaftspreis, v níž se museli kůň, trenér Vítek a žokej Smolík smířit s pátým místem. Hřebec navíc nedoběhl do cíle v pořádku. Znovu před ním byly měsíce léčení a potom dlouhá rekonvalescence.
Zbývala mu však ještě jedna sezóna. Pátá, už neodvratně poslední. Z někdejšího neposedného hřebečka se stal matador. Stále byl ovšem velmi pohledný. Předcházející léta kariéry na Nikolasově impozantním exteriéru vůbec nic neubrala. Kam přišel, tam byl obdivován.

21. kapitola:
PRINC NIKOLAS A NEŠŤASTNÍK KLEÓN (2. část)
Velmi lehce 4
oba dostihy, které Nikolase po Ceně časopisu Jazdectvo čekaly, měly hodně společného. Tmavý krasavec z Napajedel, respektive z Lysé nad Labem, na kterém mohli diváci stojící okolo paddocku nechat oči, měl jak ve Velké květnové ceně, tak ve Zlatém poháru (tehdy Zemědělských novin) stejný počet soupeřů. Vždy pět, tedy číslo nikterak vysoké. V jeho sedle pokaždé byl, což pochopitelně nebylo žádné překvapení, Vlastimil Smolík. Jak v prvním měření sil našich prominentních starších koní, tak v tom druhém Behistounův velmi zdárný syn zvítězil, v obou případech v roli jasného favorita. Naprosto totožný byl i výrok rozhodčího, který zněl velmi lehce 4. Jak při Velké květnové, tak při Zlatém poháru nastupovali do boxů společně s Nikolasem ještě svinčický Isotop a napajedelský Livorno.

21. kapitola:

PRINC NIKOLAS A NEŠŤASTNÍK KLEÓN (1. část)

Nejlepší z Behistounů

V době, kdy dominovali Valdaj, nebo Latina, které jsme věnovali předcházející kapitolu, probíhala souběžně také část kariéry asi vůbec nejlíbivějšího koně, kterého František Vítek kdy trénoval. A patrně jednoho z největších čtyřnohých krasavců tohoto období našeho dostihového sportu vůbec. Tmavý hnědák Nikolas byl mimořádně inteligentní, nádherně stavěný, ne však příliš robustní, spíš štíhlý. Elegantní kůň velmi příjemné povahy a důstojného, až aristokratického chování. Nebyl to však zdaleka jen koňský playboy, nýbrž také charismatický plnokrevník vynikajících kvalit. Říkalo se mu i princ. Ve stáji u Františka ho ošetřovala Jana Kafková a Nikolas byl její velký miláček. Na dostihových dráhách působil nepoměrně déle než jeho současnice a stájová družka Latina, která po svém vítězství v St. Leger, posledním z celkových sedmi a ničím nepřerušených, odešla do chovu. 

20. kapitola: 
POSLEDNÍ MASISKA (3. část)

Splněný sen Vlasty Smolíka
Několik desítek sekund po startu proběhli koně poprvé cílovou metou. V prvním oblouku byla situace, jak to ostatně bývá obvyklé, nepřehledná. Někteří z těch, jimž se přisuzovali slušné šance, se drželo vpředu, jiní jako by ani nebyli vidět. U mezníku 1600 metrů, tedy v okamžiku, kdy koně měli za sebou třetinu tratě, jeden z nich, s jezdcem v modrobílém podélně pruhovaném dresu, typických barvách napajedelské stáje Františka Vítka, spadl. Několik senzacechtivých fandů, kteří tehdy „pouze“ čtyřnásobnému rovinovému šampiónovi právě nepřáli, i těch, kteří mu naopak drželi palce a přáli si, aby si vynahradil loňský nešťastný ročník, ale zároveň měli i obavy, že mu to zase nevyjde, vykřiklo: „To je Smolík!“

20. kapitola: 
POSLEDNÍ MASISKA (2. část)

Hodná a trochu veselá
Další pohroma, kterou osud seslal nejen na Latinu, ale na celou její stáj, na všechny, kteří jí byli nablízku, na sebe nenechala dlouho čekat. V zimní přestávce měla velký problém s okem. Určitou dobu dokonce hrozilo bezprostřední nebezpečí, že na ně oslepne. Nejčernější obavy se nakonec nenaplnily, klisna se i z této šlamastyky díky kvalitní péči, veterinární i stájové, dokázala vylízat. Jen co se ale po této stránce pozdravila, čekala ji a celý personál tréninkového střediska v čele s Františkem Vítkem sice krátká, zato hodně horká chvilka.     Ošetřovatelem Latiny, a nutno říci, že vzorným, byl Petr Vlasák, který ji často jezdil i v práci. Petr byl zároveň také naprosto spolehlivý řidič, který při převážení Františkových koní strávil za volantem stovky, nebo spíš tisíce hodin. Událost, která mohla pro Latinu, a nejen pro ni, dopadnout opravdu tragicky, však s jeho šoférováním nesouvisela. Latina se totiž jednou venku Petrovi vytrhla, porazila ho a vydala se směrem k nedaleké železniční trati, na kterou pak skutečně vběhla. Tenkrát to tam ještě nebylo oplocené, k tomu došlo až daleko později. Žádný vlak tudy tenkrát naštěstí nejel. Několik koní ve stájích v Lysé však v minulosti skutečně blízkost kolejí odneslo. Ze stáje trenéra Vítka to sice žádný nebyl, ale jeden, Marath, k tomu asi před deseti lety neměl daleko.

Šedesát dostihových let Františka Vítka ve dvaceti čtyřech kapitolách
Vlastimil Smolík řešil tedy derbyové dilema ve své obdivuhodné jezdecké kariéře dvakrát. Dvakrát mu jeho trenér František Vítek nachystal pro nejvýznamnější klasický dostih po dvou koních vynikající výkonnosti. A vždy hřebce a klisnu. V obou případech bylo prakticky nemožné poznat, který je lepší. Kdyby to možné bylo, měl by Vlasta jednou provždy tolik ceněných vítězství v derby nikoli šest, nýbrž osm. V roce 1979 vyhrál hřebec, v roce 1988 klisna. A Smolík, snad to byla jedna z hříček osudu, se vždy rozhodl pro to „nesprávné“ pohlaví. I když – rozhodl…víme dobře, že nezanedbatelnou roli v tom, na kterého koně se nakonec Vítkova jezdecká jednička posadila, hrály i jiné okolnosti. Především zájem majitelů našich tehdejších dostihových es. I to musel brát, a také bral, náš tehdy daleko neúspěšnější žokej v úvahu. Nebyl z těch, kteří si postaví hlavu a řeknou, že to bude tak a tak. A že o ničem jiném diskutovat nehodlá.

„Povinné“ vítězství v Oaks…
Jak že to František Vítek odpověděl po derby na otázku, jestli je Arva lepší než Latina? „To se teprve ukáže. Vyhraje-li také na mítinku, tak by se snad v tomto smyslu dalo hovořit.“ Dodejme k tomu, že na Latinu, ke které se dostaneme v další kapitole, protože v té minulé a této jsme se v ději posunuli o osm let před ni, nedal František do té doby dopustit. Jenže Arva se teď na rozdíl od Latiny, která nestartovala ve Velké jarní ceně 1980, stala opravdu žhavou kandidátkou na Klasickou trojkorunu. První po dlouhých dvaatřiceti letech. Naposledy ji do té doby získal Blyskač trénovaný Františkem Hurbanem v roce 1956. A to byl teprve třetí kůň v celé historii našeho turfu, kterému se to podařilo. Bude Arva tím čtvrtým?

TROJKORUNA (2. část)

Arva téměř na kolenou

To už koně dospěli do druhého oblouku. Nejeden divák si v tu chvíli řekl – ještě jsem se ani nestačil pořádně soustředit a oni už budou za chvilku v cíli. Je to pravda, ale ve zbytku času se toho stane ještě hodně a hlavní roli bude hrát kůň, který se zatím potýká s dost nepříznivým průběhem. Kůň, který má ve svém sedle jezdce, jenž si na něho před několika minutami v paddocku sedl poprvé v životě. Jezdce, který ve svých rukou před chvílí nedržel otěže, nýbrž jimi točil volantem svého automobilu.