V sezoně 2014 oslaví karlovarské dostihové závodiště významné jubileum. Bude tomu přesně 115 let, co domácímu obyvatelstvu, lázeňským hostům a váženým návštěvníkům z celého světa nabídl jedinečný areál zábavu i společenské setkávání na nejvyšší úrovni. Vydáme-li se po stopách jeho bohaté historie, zavedou nás až do roku 1893. To se v Karlových Varech sice dostihoví koně ještě neproháněli, ale fungovala jezdecká škola. Společenský život města byl na konci 19. století zcela přizpůsobený nejrůznějším rozmarům vážených lázeňských hostů ze všech koutů světa. Nápad jistého karlovarského občana Kohla, a to vybudovat na zelené louce kousek od léčivých pramenů závodní dráhu, vyvolal velký ohlas. Počátkem července 1899 se nedočkavým návštěvníkům poprvé otevřely brány nového závodiště. Slavnostní den si nenechalo ujít na deset tisíc diváků. Dostavili se navzdory neustávajícímu lijáku. Takový počet návštěvníků můžeme dnes jen tiše závidět.

Postavou byl malý, patrně ještě o dost menší než jeho zpravidla také nevysocí jezdečtí kolegové a konkurenti. Výkony v sedle překážkových koní ve Velké pardubické, ale nejen v ní, však Richard Harry Fletcher většinu svých soupeřů obvykle zastiňoval. Nejtěžšího překážkového dostihu na evropském kontinentu se on, rodilý Ostrovan ze země, která dala světu starší sestru VP, Grand National Steeplechase v Liverpoolu, poprvé účastnil ještě v prvním desetiletí jeho existence.

PĚTKRÁT CHALOUPKA

Při Velké pardubické 2014 si připomeneme dvě zajímavá půlkulatá jubilea. Uplyne totiž 45 let od prvního vítězství legendární dvojice Korok – Václav Chaloupka a 35 let od triumfu dvojice Legenda – Jiří Chaloupka. Václav a Jiří Chaloupkovi jsou jediní bratři, jimž oběma se podařilo Velkou pardubickou vyhrát. Starší ze sourozenců Václav dominoval jako první jezdec historie v VP čtyřikrát, mladší Jiří jednou. Jméno Chaloupka se tak na listině vítězů, jejíž dlouhý seznam byl založen před sto čtyřiceti lety, skví pětkrát. Pojďme si ony „chaloupkovské“ Velké pardubické, které se do její historie výrazně zapsaly a jsou dnes už vpravdě klasické, připomenout.
První vítězství tehdy sedmiletého Koroka a Václava Chaloupky, který tři měsíce předtím oslavil své dvacáté první narozeniny, se zrodilo v roce 1969. Předcházela mu, jak milovníci a znalci Velké pardubické velmi dobře vědí, těžko uvěřitelná, ale naprosto pravdivá a jímavá historie, kterou nelze tuto část našeho seriálu nepřipomenout.

Stylově, v neděli 27. dubna, tedy v den, kdy se na chuchelském závodišti budou letos po čtvrté konat dostihy, oslaví úctyhodné životní jubileum pan Karel Stibůrek. Muž, který jak k dostihovému sportu, tak k Velké Chuchli, neodmyslitelně patří. Pětinásobný jezdecký šampión ve steeplechase a později úspěšný trenér se začal učit v roce 1943 u mistra nad mistry, Karla Truhláře. Jako jezdec působil mj. u Josefa Cellera, Františka Hofbauera či Stanislava Bárty. V roce 1960 přešel k Josefu Krištůfkovi. V jeho stáji se pak stal obročníkem a trenérovou pravou rukou. Později dostihové koně PP Kladruby trénoval sám. Naposledy vedl trénink koní PP Motěšice.

PRŮKOPNICE A JEDINÁ VÍTĚZKA
První ženou, která se odvážila absolvovat Velkou pardubickou, byla Lata (plným jménem Marie Immaculata) Brandisová. Od roku 1921 se zúčastňovala dostihů ve Velké Chuchli, absolvovala jich celou řadu, jak rovinových, tak překážkových a také podzimních loveckých jízd. Výborně si vedla i na parkúrech. V roce 1927 poprvé startovala ve Velké pardubické. Jako dvaatřicetiletá se vyhoupla do sedla starší polokrevné klisny Nevěsty.

PRVNÍ A DOSUD JEDINÁ

Titulek páté části našeho cyklu k pardubickému jubileu se vztahuje k dosud panující královně dostihu, klisně Lady Anne. První a zatím stále jediné klisně, které se podařilo vyhrát Velkou pardubickou třikrát. Svých vítězství dosáhla tato podivuhodná ryzka v poslední dekádě devatenáctého století, mezi léty 1891 až 1896.

Mladiství vítězové

V roce 1891 se Velká pardubická konala po sedmnácté. Byl to ročník, který do dějin dostihu vstoupil významným způsobem dvakrát. Za prvé proto, že v něm Lady Anne startovala poprvé, a hned jej tak při svém debutu vyhrála. Za druhé proto, že její jezdec, anglický žokej Richard Harry Fletcher, jako druhý po Hektoru Baltazzim, dokázal tehdy zvítězit ve Velké pardubické po třetí.

STARTÉR – REKORDMAN

Psal se rok 1965. Blížila se neděle 10. října a s ní 76. ročník Velké pardubické steeplechase. Populární startér Velké pardubické, člen Kolegia rozhodčích a známý veterinární lékař MVDr. Frantík usoudil, že by měl praporek, jehož odmávnutím odeslal na 6900 metrů dlouhou trať s jedenatřiceti překážkami, předat někomu mladšímu. Tedy někomu…Měl už nějakou dobu vyhlédnuto komu. Chtěl, aby se jeho nástupcem stal Jiří Šindler. Tento sotva osmadvacetiletý zemědělský inženýr, náhradník Kolegia rozhodčích, měl za sebou jako startér dva roky praxe z jiných závodišť, včetně toho nejvýznamnějšího ve Velké Chuchli. Frantíkova nabídka Šindlerovi samozřejmě zalichotila, ale zároveň ho i vylekala. Občas si samozřejmě představoval, že jednou, někdy v budoucnu, bude mít možná i on příležitost vyslat koně a jezdce vstříc tomu nesmírně těžkému, ale současně překrásnému kursu. Že to ale bude tak brzy, ho vůbec nenapadlo.

OBOJŽIVELNÍCI

I když ježdění rovinových a překážkových dostihů nejsou zcela rozdílné profese, jde přece jen svým způsobem o specifické disciplíny. Jezdců, kterým je víceméně jedno, zda pojedou rovinu, nebo steeplechase, je asi méně než příslovečného šafránu. Ani v minulosti jich nebylo mnoho. Je a byl také rozdíl, zda jezdec, jehož doménou byly rovinové dostihy, měl absolvovat proutěnky nebo těžší překážky, či dokonce Velkou pardubickou. Právě tak obráceně. Jezdec, který se více věnoval překážkám, si občas vyzkoušel i jízdu bez nich. Ale těch nejprestižnějších rovinových klání, včetně klasických, se zpravidla nezúčastňoval.

V TRÉNINKU PŘES TAXIS, ANEB „PŘÍSPĚVEK DO DISKUSE“
Letos to bude dvacet devět let, kdy pravděpodobně poprvé v historii, a nejspíš také, alespoň prozatím, naposledy, došlo ke skoku přes obávaný Velký Taxisův příkop jindy než v průběhu samotné Velké pardubické. V kurzu jiných dostihů se tato legendární a dlouho také velice kontroverzní překážka jak známo nevyskytuje. A zkoušet ji překonat „jen tak“, v rámci tréninku, v rámci přípravy, bylo a je odjakživa něco absurdního. Něco naprosto nepředstavitelného, ba snad svatokrádežného. Zkrátka absolutní tabu.

KONĚ – JEZDCI – UDÁLOSTI (1.)
V tomto roce si připomínáme 140 let od vzniku Velké pardubické. Jak jsme avizovali v úvodu k první části naší rekapitulace za čtyřkovými letopočty, budeme se na webových stránkách Dostihového světa pravidelně, vždy dvakrát za měsíc, věnovat některým zajímavostem z její historie.  Letos, 12. října, se Velká pardubická uskuteční po sto dvacáté čtvrté. Což znamená, že ji další jubileum, a sice 125. ročník, čeká už napřesrok. Proto se za naším nejslavnějším dostihem, jehož historie je bezednou zásobárnou nejrůznějších zajímavých témat, budeme ohlížet také v roce 2015. Střípky z jeho minulosti nebudeme řadit chronologicky, ani podle abecedy. I když začínáme, přece jen trochu symbolicky, jejím úvodním písmenem. Příjmení muže, kterého si připomeneme nejdříve, začíná totiž písmenem A.