Publicistika

Undefined

Jiří Charvát prezidentem Jockey Clubu

Hlavním tématem dnešního setkání Rady Jockey Clubu České republiky byla volba nového prezidenta JCČR.  Vítězem dvoukolového hlasování  se stal majitel koní Jiří Charvát, který se tak stává novým prezidentem nejvyšší české dostihové autority a střídá tak v této funkci Alešu Jakuba.

Seriál k jubileu Velké pardubické (1874 – 2014) - V. První a dosud jediná...

PRVNÍ A DOSUD JEDINÁ

Titulek páté části našeho cyklu k pardubickému jubileu se vztahuje k dosud panující královně dostihu, klisně Lady Anne. První a zatím stále jediné klisně, které se podařilo vyhrát Velkou pardubickou třikrát. Svých vítězství dosáhla tato podivuhodná ryzka v poslední dekádě devatenáctého století, mezi léty 1891 až 1896.

Mladiství vítězové

V roce 1891 se Velká pardubická konala po sedmnácté. Byl to ročník, který do dějin dostihu vstoupil významným způsobem dvakrát. Za prvé proto, že v něm Lady Anne startovala poprvé, a hned jej tak při svém debutu vyhrála. Za druhé proto, že její jezdec, anglický žokej Richard Harry Fletcher, jako druhý po Hektoru Baltazzim, dokázal tehdy zvítězit ve Velké pardubické po třetí.

Velkou národní vyhrál Pineau de Re (+video)

Pineau de Re pod nám známým žokejem Leightonem Aspellem vyhrál dnes v Liverpoolu před 71000 diváky letošní ročník Velké národní steeplechase. Svěřenec trenéra Richarda Newlanda triumfoval před Balthazar Kingem, Double Seven a Alvaradem. Po několika letech, kdy si nejnáročnější překážkový dostih na ostrovech vždy vyžádal koňskou oběť, se letos vrátili všichni jeho účastníci bez nebezpečných zranění přesto, že dostih o třiceti překážkách dokončilo jen osmnáct účastníků z čtyřicetihlavého startovního pole. Vítěz, který  zaváděl pole už na poslední překážku, nakonec s přehledem uhájil vítězství o pět délek.

Druhý Balthazar King, který v minulých startech absolvoval na ostrovech podceňované cross country, uhájil svou pozici pod Richardem Johnstonem o jednu a čtvrt délky před spolfavoritem Double Seven, jehož zvolil pro letošní Velkou národní žokej Tony McCoy. Čtvrtý Alvarado už ztrácel dalších 10 délek. Do cíle Velké národní se nedostali spolufavorizovaný Teafortree ani nejvíce naložení Tidal Bay i Long Run.

"Na Velkou národní jsem začal koukat jako malý kluk a i když jsem se radoval s jejími vítězi, samozřejmě jsem taky snil o vlastním úspěchu.  Tohle povolání děláte pro chvíle, jako je tahle. Je skvělé se ve Velké národní svézt, ale ještě lepší se v ní svézt s koněm, který má nějakou šanci. A vyhrát? No to je samozřejmě vůbec nejlepší,“ smál se v televizním přenosu Aspell, který se na Pineau de Re dostal dnes poprvé .Pineau de Re absolvoval v kariéře 34 startů, z toho 12 v minulém roce, a dočkal se  za celý život  pouze šesti vítězství. Až do dneška na jeho dotačním kontě zůstávala částka 98 406 liber, dnes si k nic za triumf v milionovém dostihu přepsal dalších 536 tisíc 

Profil vítěze Crabbies Grand National

Jedenáctiletý Pineau de Re je koněm, který už v loňském roce jednu Velkou národní vyhrál. Jednalo se o její mezinárodně prakticky neznámé vydání v Severním Irsku, které na dráze v Downpatricku vyhrál s převahou 23 délek. Start v letošním ročníku v Aintree si ale zajistil na poslední chvíli,potřebný handicap si vybojoval triumfem ve veteránském dostihu v Exeteru. Na Cheltenham National Hunt Festivalu byl k vidění na proutěných překážkách, a  v Pertemps Hurdle si vybojoval solidní třetí místo. Jeho jméno je odkazem na dezertní víno, které se produkuje ve francouzském kraji Charente. Jeho trenér Richard Newland je původní  profesí lékařem, který  praktikoval ještě do loňského roku. Trenérskou licenci v dostizích má od roku 2007 a jeho stáje sídlí ve Worcestershire, kde chystá pouhých 12 koní. Pineau de Re je jeho prvním svěřencem, který se postavil na start Velké národní. Žokej Leighton Aspell (37)  byl ve Velké národní druhý už v roce 2002. V roce 2006 jsme ho viděli v Pardubicích, kde jezdil De Dura pro trenéra Čestmíra Olehlu. V roce 2007 oznámil svůj odchod ze sedla, ale o 18 měsíců později se k profesi překážkového žokeje vrátils vysvětlením, že mu ježdění v dostizích chybí. V aktuální sezóně zatím vyhrál 60 dostihů, což je jeho osobní rekord. Triumf ve Velké národní je jeho největším životním úspěchem.  

Seriál k jubileu Velké pardubické (1874 – 2014) IV. STARTÉR – REKORDMAN

STARTÉR – REKORDMAN


Psal se rok 1965. Blížila se neděle 10. října a s ní 76. ročník Velké pardubické steeplechase. Populární startér Velké pardubické, člen Kolegia rozhodčích a známý veterinární lékař MVDr. Frantík usoudil, že by měl praporek, jehož odmávnutím odeslal na 6900 metrů dlouhou trať s jedenatřiceti překážkami, předat někomu mladšímu. Tedy někomu…Měl už nějakou dobu vyhlédnuto komu. Chtěl, aby se jeho nástupcem stal Jiří Šindler. Tento sotva osmadvacetiletý zemědělský inženýr, náhradník Kolegia rozhodčích, měl za sebou jako startér dva roky praxe z jiných závodišť, včetně toho nejvýznamnějšího ve Velké Chuchli. Frantíkova nabídka Šindlerovi samozřejmě zalichotila, ale zároveň ho i vylekala. Občas si samozřejmě představoval, že jednou, někdy v budoucnu, bude mít možná i on příležitost vyslat koně a jezdce vstříc tomu nesmírně těžkému, ale současně překrásnému kursu. Že to ale bude tak brzy, ho vůbec nenapadlo.

Seriál k jubileu Velké pardubické (1874 – 2014) - III. - OBOJŽIVELNÍCI

OBOJŽIVELNÍCI


I když ježdění rovinových a překážkových dostihů nejsou zcela rozdílné profese, jde přece jen svým způsobem o specifické disciplíny. Jezdců, kterým je víceméně jedno, zda pojedou rovinu, nebo steeplechase, je asi méně než příslovečného šafránu. Ani v minulosti jich nebylo mnoho. Je a byl také rozdíl, zda jezdec, jehož doménou byly rovinové dostihy, měl absolvovat proutěnky nebo těžší překážky, či dokonce Velkou pardubickou. Právě tak obráceně. Jezdec, který se více věnoval překážkám, si občas vyzkoušel i jízdu bez nich. Ale těch nejprestižnějších rovinových klání, včetně klasických, se zpravidla nezúčastňoval.

Seriál k jubileu Velké pardubické (1874 – 2014) II.

V TRÉNINKU PŘES TAXIS, ANEB „PŘÍSPĚVEK DO DISKUSE“
Letos to bude dvacet devět let, kdy pravděpodobně poprvé v historii, a nejspíš také, alespoň prozatím, naposledy, došlo ke skoku přes obávaný Velký Taxisův příkop jindy než v průběhu samotné Velké pardubické. V kurzu jiných dostihů se tato legendární a dlouho také velice kontroverzní překážka jak známo nevyskytuje. A zkoušet ji překonat „jen tak“, v rámci tréninku, v rámci přípravy, bylo a je odjakživa něco absurdního. Něco naprosto nepředstavitelného, ba snad svatokrádežného. Zkrátka absolutní tabu.

Seriál k jubileu Velké pardubické (1874 – 2014) - I.

KONĚ – JEZDCI – UDÁLOSTI (1.)
V tomto roce si připomínáme 140 let od vzniku Velké pardubické. Jak jsme avizovali v úvodu k první části naší rekapitulace za čtyřkovými letopočty, budeme se na webových stránkách Dostihového světa pravidelně, vždy dvakrát za měsíc, věnovat některým zajímavostem z její historie.  Letos, 12. října, se Velká pardubická uskuteční po sto dvacáté čtvrté. Což znamená, že ji další jubileum, a sice 125. ročník, čeká už napřesrok. Proto se za naším nejslavnějším dostihem, jehož historie je bezednou zásobárnou nejrůznějších zajímavých témat, budeme ohlížet také v roce 2015. Střípky z jeho minulosti nebudeme řadit chronologicky, ani podle abecedy. I když začínáme, přece jen trochu symbolicky, jejím úvodním písmenem. Příjmení muže, kterého si připomeneme nejdříve, začíná totiž písmenem A.

Z mozaiky trojek v našem turfu IV.

Z MOZAIKY ČTYŘEK V NAŠEM TURFU (4.)
Naše krátká zastavení u dostihových let se čtyřkou na konci končíme také čtyřkou. Tedy čtvrtou částí. Zbyly pro ni poslední tři položky, léta 1984, 1994, 2004. Také v průběhu tohoto období se společenské dění u nás otřáslo v základech. Tentokrát konečně v pozitivním smyslu slova, i když původní očekávání, možná hodně naivní, se podle představ mnohých zdaleka nenaplnila a v některých ohledech zůstala „mnoho délek“ za nimi.
I dostihový sport, nejprve v Československé a později v České republice, se potýkal s velkými těžkostmi. Zpočátku dokonce bojoval o holou existenci. Transformace na de facto normální poměry nebyla po čtyřiceti letech poměrů nenormálních, jednoduchá.
První z posledních tří čtyřkových dostihových roků, které si dnes připomeneme, 1984, probíhal ještě za sešněrovaných poměrů „reálného socialismu“. Roky 1994 a 2004 už v atmosféře navrácené demokracie s možnostmi tak dlouho těžko představitelnými.

Historie: Z MOZAIKY ČTYŘEK V NAŠEM TURFU (3.)

Ani další třicetiletí, které zahrnuje čtyřkové letopočty, nebylo chudé na politické a společenské zvraty. Zvlášť u nás. Období druhé světové války a ještě krátce před jejím vypuknutím mnichovská dohoda z konce září 1938 znemožnily konání osmi ročníků Velké pardubické. Na závodišti ve Velké Chuchli se po dobu nacistické okupace běhalo. Tedy i v roce 1944.  I když v atmosféře stále silnější germanizace. Na druhou stranu měly dostihy, jako ostatně všechny sportovní akce, které Němci v tomto těžkém období povolili, vysokou návštěvnost. V Protektorátu Čechy a Morava vzali lidé zavděk vším, co jim alespoň na chvíli dalo pozapomenout na válečné strasti.
Rok 1954, první poválečná čtyřka po skončení největšího konfliktu v lidských dějinách, byl ovšem součástí zase jiné totalitní anomálie. Vrcholících padesátých let, jež také těžce poznamenaly mnoho lidských osudů. Následující čtyřka, rok 1964, byla přece jen přijatelnější. Československo spělo i v podmínkách komunistického režimu ke zřetelnému uvolnění. Jenže o dalších deset let později, v roce 1974, bylo už zase všechno jinak. Husákovská normalizace udusila veškeré naděje na demokratičtější poměry.
Sport, včetně toho dostihového, si však vždy dokázal najít svůj modus vivendi.

Historie: Z mozaiky čtyřek v našem turfu II.

Z MOZAIKY ČTYŘEK V NAŠEM TURFU (2.)
Je až neuvěřitelné, co všechno se ve světě i u nás může odehrát v průběhu pouhých třiceti let. V plné míře se to týká období druhé části našeho ohlédnutí za dostihovými čtyřkami.
V roce 1904 Rakousko-Uhersko sice zahnívalo, ale ani zdaleka se ještě nehroutilo. V průběhu roku 1914 vypukla první světová válka. O deset let později už naplno probíhala relativně šťastná léta prvního období Československé republiky. V roce 1934 však po celosvětové hospodářské krizi už byl v Německu u moci Hitler. Stále zřetelněji se rýsující hrozba, kterou jeho nástup znamenal, a kterou si většina států a jejich obyvatel ještě příliš nepřipouštěla, se měla brzy naplnit.

Stránky